Výlety do 50 km
Zámek Lemberk
Dnešní raně barokní zámek stojí na místě původně gotického hradu, který ve 40. letech 13. století založil Havel z významného severočeského rodu Markvarticů. Hrad sloužil k ochraně obchodní a vojenské stezky z Čech do Lužice. Markvarticové drželi hrad až do konce 14. století, poté byl ve vlastnictví Vartenberků. Za držení Vartenberků trpí hrad průtahy husitských vojsk, v roce 1427 byl dokonce husity dobit a zpustošen. 
V roce 1518 kupuje hrad Vilém z Illburka, za něhož tu pobýval i známý český kronikář Václav Hájek z Libočan. 16. století znamenalo pro lemberské panství období klidu a hospodářského rozvoje. Za Jindřicha Kurzpacha z Trachenberka byl původně gotický hrad přestavěn na renesanční zámek. Na počátku 17. století se stává vlastnictvím Pánů z Donína, za nichž tu kolem roku 1610 vznikl v hlavním renesančním paláci kazetový strop s 77 výjevy Ezopových bajek. Po bitvě na Bílé hoře byl Donínům majetek zkonfiskován a zámek získává císařský generál a vévoda frýdlantský Albrecht z Valdštejna. Na Lemberku však příliš nepobýval a propůjčoval ho jako léno svým důstojníkům. Po Valdštejnově zavraždění v roce 1634 získal jeden z jeho důstojníků Jan Rudolf Breda zámek natrvalo. Bredové chtěli ze zámku vytvořit své reprezentativní sídlo a podle návrhů italského stavitele Nicolase Sebregondiho přestavěli zámek do dnešní barokní podoby. Přistavěli severní a východní křídlo, zámek byl opevněn hrotitými bastiony a hlavní dominantou se stala věž s cibulovou bání a sloupkovým ochozem. Interiéry byly vybaveny bohatým štukem a této doby pochází také tzv Zdislavina světnička připomínající manželku zakladatele hradu sv. Zdislavu z Lemberka. V roce 1726 kupují panství Gallasové, později Clam-Gallasové. Ti však pobývali většinu svého času v Praze nebo na Frýdlantě, na Lemberku již žádné stavební úpravy neprováděli a tak zámku zůstala jeho raně barokní podoba. Posledmí šlechtickou majitelkou byla princezna Gabriela Auesperková (rozená Clam-Gallasová), které byl v roce 1945 zámek zestátněn.
Zámek Zákupy
Původní renesanční zámek upravený ve stylu rokoka je spojen s chovem medvědů v zámeckém příkopu a také se stavbou Františka Ferdinanda d´Este v r. 1900 v místní kapli. Na zámku se nachází osobní výtah firmy Ringhofer z r. 1870. Zámek je také spojen s malířem J. Navrátilem, který zde po sobě zanechal největší kolekci nástěnného a nástropního malířství 19. století v českých zemích.
Skalní hrad Sloup
Skalní hrad a poustevna Sloup je pískovcový suk, osamoceně čnící v krajině do výšky přesahující 30m. Vrcholová plošina je 100m dlouhá a 60m široká. Historie osídlování sahá do hluboké minulosti, podle archeologických průzkumů byly nalezeny stopy po obyvatelích až z období 2000 let před naším letopočtem. V průběhu osídlování byly při vrcholu skály vytesány nevelké prostory, které byly postupně rozšiřovány a důmyslně propojeny s vnitřními prostory z pozdějšího období. Asi nerozsáhlejší je kostel z roku 1693, z nějž je na povrchu vidět jen věžička. Při obvodu skály jsou v několika úrovních chodníky a schodiště, která všechny prostory propojují.
Kryštofovo Údolí 
Kryštofovo Údolí - obec založená v letech 1518-1528. Byly zde doly na stříbrnou rudu. Nachází se zde dřevěný kostel sv.Kryštofa kaple a dva kamenné viadukty - technická památka. Vzdálenost od Stráž pod Ralskem 15km.
Stohánek - skalní hrad
Poprvé doložen v r. 1431 v držení Beneše z Vartenberka. Hrad zčásti vytesaný do skály a z části dřevěný postavený na osamoceném pískovcovém skalisku zdvihajícím se 20 m nad okolní terén. Přístupová cesta vedla po mírnějším severním svahu. Místnosti vytesané do skály byly pozměněny v 18. století, kdy zde byla poustevna. Příjezd po lesní cestě od Hamru k pomníku Sochora, vpravo proti skalní stěně zarostlý vrch je Stohánek.
Ralsko - hrad
Nejvýznamnější dominanta okolní krajiny hora Ralsko, na jejímž vrcholu stojí pozůstatky stejnojmenného hradu. Hrad byl postaven asi ve 12. století. Jedno ze sídel Vartenberků. Zdivo o síle 2 až 5 m dává tušit původní pevnost hradu. Do skály vytesaná cesta pod jižními stěnami procházela dvěma skalními branami a vedla na parkánovou plošinku na severovýchodě. Nad předhradím se vypínala dvoupatrová věž spojená s palácem horního hradu. Dnes je již na vrcholu pouze torzo bývalého hradu.
Děvín
Torzo hradu se rozkládá na místě staršího hradiště , kde byl kolem poloviny 13. století založen královský hrad. Roku 1283 daroval Václav II. hrad Janu z Michalovic. Poté, v letech 1359 až 1516, byl Děvín v držení Vartemberků, kteří ovládali nedalekou Stráž pod Ralskem. V dobách husitských válek zůstal Děvín nedotknut, a to i přesto, že jeho majitel Petr z Vartemberka podporoval císaře Zikmunda. V 16. století, v době, kdy jej vlastnili Biberštejnové, byl rozsáhle renesančně přestavěn.
Koncem 16. století již patrně přestával vyhovovat jako sídlo, a proto byl opuštěn. Roku 1645 hrad vypálili a pobořili Švédové. Zachovány jsou zbytky zdiva , sklepů a dvou hradních studen. Hrad je zapsán do kulturních památek. Děvín je spolu s vrchy Ostrý a Schächtenstein přírodní památkou.
Průrva Ploučnice
Pokus o zřízení vodní nádrže se uskutečnil asi v 16. století. Nádrž měla sloužit jako pohon k novinskému železnému hamru. Vznikla navršením mohutné sypané zemní hráze v údolí mezi úpatími Lipky a Ralska. Ploučnice je vedena mimo těleso hráze, kde byla proto uměle rozšířena roklina mezi skalami a pískovcovou skalní hradbou a proražen dvoudílný tunel, do kterého byl tok řeky směřován. Boky údolí jsou však zde tvořeny pískovci svrchního turonu, které dobře propouští vodu, nádrž se tudíž nedala naplnit a voda musela být přiváděna náhonem od Stráže p. R.
Ještěd
Hotel a televizní vysílač na vrcholu Ještědu je pozoruhodná stavba ve tvaru rotačního hyperboloidu, která je jedním ze symbolů libereckého kraje. Stavba byla realizována v 60-tých letech 20. století, jejím architektem byl Karel Hubáček, který za ní získal prestižní Perretovu cenu 
Mezinárodní unie architektů. Dne 29. září 2005 byla budova usnesením vlády č. 422/2005 zařazena mezi národní kulturní památky České republiky (účinnosti nabylo 1. ledna 2006), což by mělo zvýšit její šance na zařazení do seznamu světového dědictví UNESCO.
Bezděz
Hrad byl založen v polovině 13. století Přemyslem Otakarem II. Na vrcholu neovulkanického kužele v nadmořské výšce 604m, na severním svahu je puklinová ledová jeskyně. V roce 1993 byl vrch připojen k přírodní rezervaci Malý Bezděz. Hrad byl dokončen Václavem II., který zde byl vězněn jako dítě. Roku 1402 zde obležen a zajat králem Zikmundem markrabí Prokop. Hrad získal roku 1409 Jan z Michalovic. Další majitelé např. Jan Smiřický, Jan z Janovic (rozvoj krále) aj. V roce 1621 byl dobyt Bavory, posléze jej získal Albrecht z Valdštejna, který zahájil přestavbu (bastiony). Od roku 1627 klášter, v roce 1642 obsazen Švédy, kteří opevnili sedlo,ale hrad posléze vypálili.Od roku 1662 úpravy kláštera a v roce 1686 budována křížová cesta.Roku 1666 byla na hrad přivezena kopie monserratské Madony, začátek velkolepých poutí. Roku 1778 byl drancován Prusy a roku 1785 klášter zrušen.Roku 1788 byl opět obsazen Prusy a nastal jeho úpadek. V letech 1833 až 35 navštívil hrad šestkrát K.H.Mácha. V roce 1844 byla opravena místnost ve věži.Táboru lidu dne 12,6,1868 se zúčastnilo přes 10 tisíc návštěvníků.Od roku 1930 hrad Patří KČT a je zde umístěna Máchova deska. V posledních letech byly provedeny nákladné opravy.
Panská skála
Panská skála je nejznámější geologickou rezervací u nás. Nachází se u Práchně, obce nedaleko Kamenického Šenova. Jde o čedičový vrch tyčící se v nadmořské výšce 597 m. Tento unikátní útvar svým tvarem připomíná píšťaly varhan. Na tomto místě se točily záběry známé české pohádky Pyšná princezna.